Voda v krajině a závlahový systém na lukách

V přírodní říční krajině je voda zadržována hlavně v podzemních systémech nejbližšího okolí řek. Tato schopnost je tím větší, čím více humusu půda obsahuje (humus je to tmavé, co vzniká v kompostu). Zatímco půda bohatá na humus zadrží až 400 litrů vody na jednom metru čtverečním, o humus ochuzená jen zhruba 60 litrů. Další voda se zachytí v tůních, slepých a odstavených ramenech řek, rašeliništích, ale i tlejícím dřevě a tělech organismů. Po vydatných deštích přírodní říční krajina vodu nasaje jako houba a pomalu vypouští. V místech zadržení je pak hnacím motorem života a zajišťuje zásobu vody i v suchých částech roku.

V lidmi nevvhodně přeměněné krajině voda jen rychle, téměř bez užitku protéká a mnohdy ji nezastaví ani přehrada. Velké zastavěné plochy působí jako hladké střechy, po nichž voda steče do zpevněných zregulovaných koryt řek, které připomínají okapy. Nevyhnutelně se pak voda v řekách nadměrně hromadí, protože ji nemá do zadržet (Michálek, 2017,
s. 4-5).

Jak vznikla „Závlaha Metuj“

V roce 1902 bylo založeno Ústřední vodní společenstvo Metuj se sídlem v Krčíně, které mělo za úkol vybudovat luční závlahy tzv. přeronem k zajištění zvýšení výnosů luk. Dílo, které bylo realizováno mezi lety 1902–1912 na území mezi Krčínem a Josefovem, představovalo ve své době svou celkovou délkou kanálů přes 110 km velmi významnou vodohospodářskou stavbu. Práce zajišťovali dělníci z celého Rakouska-Uherska a stavbyvedoucí a zeměměřiči byli zejména Italové. Původní celá závlahová soustava představovala výměru asi 1 000 ha, a to po obou stranách řeky Metuje. Systém byl též vyybaven potřebným počtem stavítek, hradítek, shybek, sifonů, mostků a miniakvaduktů. Projekt byl prakticky dokončen až v letech 1930–1932. Povolení k odběru vody pro závlahovou soustavu zaniklo, z důvodu nezájmu tehdejších zemědělských subjektů, až v roce 1999. Nové povolení k odběru vody získala Česká společnost ornitologická v roce 2012.

MICHÁLEK, B. Průvodce ptačím parkem Josefovské louky. 2. dopl. vyd. Česká společnost ornitologická, 2017. ISBN 978-80-87572-37-5.

viz též Závlahový systém